Když dítěti není ve škole dobře, rodiče často začnou rychle hledat řešení. Jinou školu, komunitní skupinu, doporučení od známých. Než se ale pustíte do konkrétních možností, může být užitečné na chvíli zastavit a pojmenovat, co vlastně hledáte a hlavně co očekáváte.
Než začnete hledat jinou cestu
Dokážete posoudit, která z variant lépe popisuje vaši potřebu?
a) Hledám především bezpečnější a laskavější školní prostředí, ale chci se držet osnov
b) Přeji si skutečně odlišný pohled na vzdělávání, ve kterém má dítě prostor rozhodovat o svém tempu, aktivitách a způsobu učení.
Obě potřeby jsou v pořádku. Je však důležité vědět, kterou z nich právě řešíte. Každá z variant vede odlišným směrem.
První varianta vás navádí na jinou, přívětivější základku či její alternativy. Možná také na strukturované domácí vzdělávání.
Druhá vás vede k nějaké z forem svobodného vzdělávání.
Jak to má dítě?
Zkuste si společně odpovědět:
- Kdy je dítě spokojené, zvídavé a aktivní?
- Co ho přirozeně zajímá a čemu se věnuje i bez pobízení?
- Co mu ve škole nebo v jiné skupině způsobuje stres?
- Potřebuje více klidu, pohybu, kontaktu s přírodou nebo podpory ve vztazích?
- Vyhledává velkou živou skupinu, nebo se lépe cítí v menším kolektivu?
- Potřebuje jasný program, nebo vidíte že potřebuje svoji volbu?
Přání rodičů a potřeby dítěte nemusí být vždy totožné. Ve výsledku jsou důležitá očekávání rodičů, protože to jsou ti, kdo dělá rozhodnutí. Bohužel nás často vedou strachy, zajeté stereotypy i tlak okolí. A bere nám to odvahu a sílu.
Pojmenujte svoje očekávání
Je pro vás důležité, aby dítě postupovalo podobným tempem jako jeho vrstevníci? Očekáváte pravidelnou výuku jednotlivých předmětů? Nebo jste připraveni přijmout, že se dítě může některým tématům věnovat později, jiným dříve a některým zcela odlišným způsobem?
Znám spousty rodin, pro které byla nepřekonatelná představa případného návratu na základku v případě, že jejich děti budou v něčem více pozadu než jejich vrstevníci. Tato představa byla pro ně tak děsivá, že se nakonec na cestu svobodného vzdělávání nevydali.
I přesto dokážou přiznat, že v sobě nezvládnou odbourat svoje strachy, i když by chtěli.
Svobodné a sebeřízené vzdělávání vyžaduje důvěru. Neznamená nezájem dospělých ani prostředí bez hodnot a hranic. Znamená však ochotu respektovat, že smysluplné učení může vypadat úplně jinak než vyučovací hodina a že z něj nemusí být žádné výstupy a hodnocení. A že tempo a zájem každého z nás je jiný.
Jak to máme v Kmeni
Ve svobodné škole Kmen hodnocení nemáme. Ani slovní ani jiné. Neporovnáváme se. Podporujeme cestu, kterou si dítě zvolí. Hrajeme s ním hry, které ho baví. Jsme tu pro něj, když se chce něco dozvědět. Pracujeme na vzájemném poznání a důvěře.
Nejvíc smyslu vychází z aktivit, se kterými přichází samy děti. Když je podpoříme, chtějí se učit a rozvíjet. Proto je naším hlavním pilířem vzdělávání řízené dětmi (sebeřízené vzdělávání).
S rodiči komunikujeme a potřebujeme být v souladu. Bavíme se o obavách a nejistotách, respektujeme, že trvá dlouho, než se rodina ukotví v nových hodnotách.
Potřebuješ probrat svoje očekávání? Můžeme téma rozebrat na konzultaci.
Pokračovat na článek: Peníze, partner, strachy a tlak okolí. Jsme v rodině sladění?
